Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum): Naše nejmenší sova, hlas a způsob života

Při pomyšlení na sovy si většina lidí představí mohutného výra velkého nebo tajemnou puštíka obecného. V tichu našich horských smrčin a pralesovitých zbytků lesů však žije skrytý tvor, který představuje opravdový div přírody – kulíšek nejmenší. Přestože jeho tělíčko váží sotva tolik co tabulka čokolády, jde o neohroženého, neobyčejně obratného a houževnatého dravce, jehož přítomnost v lese prozradí spíše varovný křik drobných pěvců než jeho vlastní zrakové spatření.

Systematika a popis: Trpaslík se žlutýma očima

Kulíšek nejmenší patří do čeledi puštíkovitých (Strigidae) a rodu Glaucidium, který zahrnuje přibližně tři desítky drobných sov rozšířených po celém světě. V Evropě je kulíšek nejmenší jediným zástupcem tohoto rodu.

Jeho tělesné proporce jsou skutečně fascinující:

• Délka těla: Pouhých 15 až 19 centimetrů (samec je menší, samice dosahuje horní hranice).
• Rozpětí křídel: 34 až 38 centimetrů.
• Hmotnost: Samci váží pouhých 50 až 65 gramů, samice 65 až 80 gramů.

Svrchní strana těla je zbarvena v teplých rezavohnědých až tmavohnědých tónech s hustým bílým kropením a tečkováním. Spodina těla je bělavá s výraznými podélnými tmavohnědými proužky. Hlava je relativně malá, plochá, s nezřetelným závojovým lemem a bez pernatých „oušek“. Z obličeje vystupují velké, zářivě citronově žluté oči, které dodávají kulíškovi přísný až zamračený výraz, umocněný bílými proužky nad očima připomínajícími obočí. Na týlu má kulíšek kresbu z peří připomínající falešný obličej („falešné oči“), který má za úkol odradit případné útočníky přilétající zezadu.

Hlas a akustické projevy: Jak kulíška v lese najít?

Vzhledem k nenápadnému vzhledu a dokonalému maskování je sluch nejlepším nástrojem k detekci kulíška v terénu. Jeho hlasový repertoár je překvapivě bohatý:

• Teritoriální pískání samce: Jednoduché, čisté, flétnové písknutí „gjü“ nebo „pjü“, které se monotónně opakuje v intervalu 1,5 až 2,5 sekundy. Zvuk je nápadně podobný pískání hýla obecného, je však hlasitější a rytmičtější. Tento hlas se nese lesem na vzdálenost stovek metrů, zejména za časného jitra a při západu slunce v předjaří (únor až duben) a na podzim (září a říjen).
• Vzrušený hlas (stupnice): Při vzrušení, obraně revíru nebo při námluvách přednáší samec i samice zrychlující se řadu tónů stoupajících po stupnici zakončenou cvrčivým trylkem.

Zajímavostí je reakce lesních ptáků na přítomnost kulíška: pokud sýkory, králíčci nebo brhlíci kulíška spatří, začnou se shlukovat a za hlasitého varovného pokřiku (tzv. „mobbing“) na něj dorážejí. Zkušení ornitologové často naleznou sedícího kulíška právě podle rozrušeného hejnka sýkor.

Biotop a rozšíření v České republice

Kulíšek nejmenší je typickým obyvatelem boreálního jehličnatého lesa (tajgy) a středoevropských horských poloh. V České republice byl ještě v polovině 20. století považován za extrémně vzácného obyvatele pohraničních pohoří. Díky systematickému výzkumu a instalaci hnízdních budek se ukázalo, že se jeho populace rozšiřuje i do nižších poloh.

Dnes obývá zejména:

1. Šumavu a Český les: Nejvýznamnější a nejhustší populace v ČR, vázaná na původní pralesovité horské smrčiny a rašeliniště.
2. Krkonoše, Jizerské hory a Orlické hory: Stabilní hnízdní populace od 600 do 1 200 m n. m.
3. Jeseníky a Beskydy: Tradiční jádrové oblasti v Karpatech a Sudetech.
4. Vysočinu a Brdy: Druhotné osídlení rozsáhlých hospodářských smrkových a smíšených polesí ve středních polohách (500–700 m n. m.).

Klíčovou podmínkou pro výskyt kulíška je přítomnost starých doupných stromů – především s opuštěnými dutinami po strakapoudu velkém (Dendrocopos major), které mají přesně vyhovující průměr vletového otvoru (cca 45–50 mm).

Srovnávací tabulka: Naše nejmenší sovy

Lovecká strategie a jídelníček: Neohrožený minilovec

Kulíšek nejmenší je denní a soumračný lovec. Loví především v brzkých ranních hodinách a před setměním, v zimě často i během jasného poledne. Na kořist číhá z vyvýšené větve stromu, odkud bleskurychle vyráží střemhlavým letem s prudkými změnami směru.

Složení potravy tvoří dvě hlavní skupiny:

1. Drobní savci (40–60 %): Norník rudý (Myodes glareolus), myšice lesní i křovinná, hraboš mokřadní a rejsci.
2. Drobní pěvci (40–60 %): Sýkory (uhelníček, parukářka, babka, koňadra), králíčci obecní i ohniví, pěnkavy, hýlové a brhlíci. Kulíšek je schopen ulovit i ptáky dosahující jeho vlastní hmotnosti, například drozda zpěvného či strakapouda velkého!

Zásobárny potravy na zimu

Unikátním chováním kulíška je vytváření potravních zásob na nepříznivé zimní dny. Na podzim a na počátku zimy vyhledává volné stromové dutiny nebo ptačí budky, do kterých systematicky ukládá ulovenou kořist. V jedné takové „spíži“ ornitologové opakovaně napočítali desítky usmrcených myšic, norníků a sýkor, které kulíšek v mrazu spotřebovává, když sněhová kalamita znemožní aktivní lov.

Hnízdění a rodinný život

Tok začíná koncem zimy. Samec láká samici k vybrané dutině hlasitým pískáním a předváděním ulovené potravy. Samice snáší v dubnu nebo květnu 4 až 7 čistě bílých vajíček kulovitého tvaru. Sedí na nich výhradně samice po dobu 28 až 30 dní, zatímco samec obstarává veškerou potravu a předává jí kořist na obřadní větvi v blízkosti dutiny.

Mláďata se líhnou synchronně a zůstávají v dutině zhruba měsíc. Po vylétnutí se ještě 3 až 4 týdny zdržují v korunách stromů v okolí hnízda, kde se hlasitě dožadují krmení vysokým pískáním „sííít“.

Ochrana druhu

V České republice je kulíšek nejmenší chráněn podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh. Celková populace v ČR je odhadována na 1 000 až 1 800 hnízdních párů. Mezi hlavní ohrožující faktory patří kácení starých doupných porostů, odstraňování suchých stromů s dutinami po strakapoudech a fragmentace horských lesů holosečnou těžbou.

Často kladené otázky o kulíškovi (FAQ)