Pěnice a příbuzní

Pěnice (čeleď pěnicovití Sylviidae, reprezentovaná především rody Sylvia a Curruca) představují skupinu drobných, neobyčejně hbitých a hmyzožravých pěvců, kteří jsou neodmyslitelnou součástí českých křovin, remízků, lesních lemů i venkovských a městských zahrad. Vyznačují se jemným šídlovitým zobáčkem, nenápadným olivově šedým až hnědavým zbarvením s jemnými rozlišovacími znaky a především virtuózním, temperamentním zpěvem, který patří k vrcholným akustickým zážitkům naší jarní přírody.

Přehled druhů pěnic v České republice

Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla): Naše nejhojnější a nejpopulárnější pěnice. Sameček má leskle černou čepičku sahající pouze po temeno, samička a mladí ptáci mají čepičku rezavohnědou. Její flétnový zpěv, který začíná tichým drmolením a vrcholí hlasitou jásavou strofou, je slyšet v téměř každém parku a zahradě od dubna do července.
Pěnice slavíková (Sylvia borin): Zbarvením nejméně nápadná pěnice bez jakýchkoliv kresebných kontrastů (celé tělo je šedohnědé), avšak s mimořádně rychlým, klokotavým a melodickým zpěvem připomínajícím bublavý lesní potůček. Dálkový migrant zimující v tropické Africe.
Pěnice pokřovní (Curruca curruca): Drobná, štíhlá pěnice s čistě bílým hrdlem, tmavě šedou tváří a hnědošedým pláštíkem. Zpěv začíná tichým cvrčením a končí suchým klapavým trylkem připomínajícím klepání mlýnku.
Pěnice hnědokřídlá (Curruca communis): Typický pták otevřené kulturní krajiny, polních mezí, trnkových a šípkových křovin. Vyznačuje se rezavě lemovanými křídly, sněhobílým hrdlem a samčí šedou hlavičkou. Zpěv přednáší často za krátkého třepotavého svatebního letu nad keřem.
Pěnice vlašská (Curruca nisoria): Náš největší a nejvzácnější zástupce. Dorůstá velikosti téměř ťuhýka a dospělí ptáci mají žlutou duhovku oka a příčně vlnkovanou spodinu těla připomínající krahujce. V ČR je silně ohroženým druhem vázaným na teplé křovinaté stráně a lesostepi.

Biologie, hnízdění a tah pěnic
Pěnice si stavějí velmi jemná miskovitá hnízda ze suchých stébel a pavučin ukrytá hluboko v trnitých keřích (hloh, trnka, ostružiník, šípek). Živí se sběrem mšic, housenek, brouků a pavouků z listí stromů. Koncem léta před odletem na africká zimoviště přecházejí na bobule černého bezu, svídy a ptačího zobu, které jim poskytují tukové zásoby na dlouhý let přes Středozemní moře a Saharu. V této kategorii najdete podrobné určovací klíče, popisy hnízd a srovnání hlasových projevů.