Rosela pestrá (Platycercus eximius): Kompletní atlas a chovatelský průvodce

Když první evropští mořeplavci spatřili v eukalyptových hájích jihovýchodní Austrálie hejna poletujících rosel, byli uchváceni paletou barev připomínající paletu malíře. Rosela pestrá kombinuje ohnivě červenou, sněhobílou, sytě žlutou, trávově zelenou a safírově modrou barvu. Díky své vitalitě, krásnému zpěvu a snadnému odchovu se stala pevnou stálicí českých voliér i zahradních chovů.

Původ, systematika a biotop v Austrálii

Rosela pestrá patří do čeledi alexandrovitých (Psittaculidae) a rodu Platycercus, který sdružuje širokoocasé australské papoušky. Původním domovem rosely pestré je jihovýchodní Austrálie a ostrov Tasmánie, introdukována byla také na Nový Zéland, kde dnes stabilně prosperuje.

Na rozdíl od druhů vázaných na hluboké tropické deštné pralesy je rosela ptákem otevřené mozaikovité krajiny:

• Obývá savany, světlé blahovičníkové (eukalyptové) lesy, zemědělskou krajinu a pastviny.
• Běžně navštěvuje městské parky, sady a zahrady na předměstích Sydney, Melbourne a Canberry, kde sbírá spadané ovoce a semena trav.
• Značnou část dne tráví na zemi, kde se obratně pohybuje v trávě a vyhledává potravu.

Popis a určování pohlaví

Rosela pestrá dosahuje celkové délky 30 až 33 centimetrů (z čehož polovinu tvoří dlouhý stupňovitý ocas) a hmotnosti mezi 90 až 120 gramy. Zbarvení přírodní formy je nezaměnitelné:

• Hlava a hruď: Zářivě karmínově červená barva ostře kontrastuje s čistě bílými lícemi a hrdlem.
• Záda: Jednotlivá pera na zádech jsou černá s širokými zlatožlutými až žlutozelenými lemy, což vytváří charakteristickou „šupinatou“ kresbu.
• Břicho a kostřec: Žluté břicho plynule přechází do světle zelené spodiny a červeného podocasí.
• Křídla a ocas: Ohbí křídla a letky jsou zářivě modré, ocas je modrozelený.

Jak rozeznat samce od samice?

Rozlišení pohlaví u dospělých rosel pestrých vyžaduje zkušenější oko, ačkoliv znaky jsou zřetelné:

1. Samec: Má větší, hranatější hlavu, silnější zobák a jeho barvy (zejména červená na prsou a bílá na lících) jsou sytější a ostře ohraničené.
2. Samice: Je celkově drobnější, hlava je kulatější, bílé líce mají často našedlý nádech a červená na prsou nezasahuje tak hluboko. Na spodní straně letek mívá samice bílý křídelní proužek (který však u některých starších samic může vymizet). Pro 100% jistotu u chovných párů se doporučuje test DNA.

Chovatelské podmínky: Ideální obyvatel venkovních voliér

Rosela pestrá je typický voliérový letec. V malé kleci v obývacím pokoji strádá, tloustne a ztrácí svou pověstnou jiskru. Nejlépe se jí daří v zahradních voliérách:

• Rozměry voliéry: Minimální délka proletu pro jeden pár je 3 až 4 metry, šířka 1 metr a výška 2 metry. Dostatek prostoru k létání je nezbytný pro udržení svalové kondice a prevenci obezity.
• Mimořádná otužilost: Rosely snášejí středoevropskou zimu bez problémů. Nevyžadují vytápěné zázemí – postačí jim závětří chráněné před větrem, deštěm a sněhem. Mohou být ve venkovní voliéře celoročně, pokud mají k dispozici nezamrzající vodu na pití.
• Nesnášenlivost v době toku: Chovný pár rosel musí být chován samostatně! Zejména samci jsou v době hnízdění vysoce teritoriální a agresivní vůči jiným papouškům i vlastním příbuzným. Chov více párů v jedné voliéře vede k fatálním zraněním.

Srovnávací tabulka: Barevné mutace rosely pestré

Krmení a jídelníček

Základem krmné dávky je kvalitní zrní pro střední australské papoušky:

• Zrniny: Proso různých barev (žluté, červené, bílé), lesknice, oves (vyloupaný i bezpluchý), kardi, pohanka a v menším množství žíhaná slunečnice (v zimě vyšší podíl pro energii, v létě minimálně).
• Zelené krmení a větve: Pampelišky, ptačinec žabinec, lebedy, nezralá kukuřice v mléčné zralosti a klasy trav. Čerstvé větve vrb a ovocných stromů k okusu jsou nezbytné pro zabavení a obrus zobáku.
• Ovoce a zelenina: Jablka, mrkev, jeřabiny, šípky, hloh, bezinky a dýně.
• Pravidelné odčervování: Vzhledem k tomu, že rosely tráví mnoho času hledáním potravy na zemi voliéry, jsou náchylné k napadení škrkavkami (Ascaridia) a kapiláriemi. Pravidelné parazitologické vyšetření trusu 1–2× ročně je základem zdravého chovu.

Hnízdění a odchov mláďat

Hnízdní sezóna začíná v dubnu. Pár vyžaduje stojatou nebo kmenovou hnízdní budku o vnitřním průměru 25–30 cm a výšce 50–60 cm s vletovým otvorem o průměru 8 cm. Dno budky vysypte vrstvou vlhkých hoblin a tlejícího dřeva.

Samice snáší 4 až 7 bílých vajec, na kterých sedí 19 až 21 dní. Samec ji během sezení věrně krmí. Vylíhnutá mláďata opouštějí budku ve věku 5 týdnů. Po vylétnutí je samec dokrmuje ještě zhruba 2 až 3 týdny. Jakmile jsou mladí samostatní, je nutné je od rodičů oddělit, protože samec by na ně mohl začít před další snůškou agresivně útočit.

Často kladené otázky o roselách (FAQ)