(Máte-li zvuk, který jste ochotni poskytnout pro účely tohoto webu, napište nám!)
Popis: Středně velký pták (menší než racek stříbřitý a racek bělohlavý), délka 38-45 cm, rozpětí křídel 112 cm. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Hlava, krk, spodní část těla a ocas jsou bílé. Hřbet a svrchní strana křídel je světle modrošedá, vnější ruční letky jsou černé s bílými špičkami. Zobák a nohy jsou žlutozelené. Mladí ptáci jsou hnědí, tmavě skvrnití s černou páskou na konci ocasu, modravým zobákem s černohnědou špičkou a masově zbarvenýma nohama. Do šatu dospělých se zbarvují ve třetím roce života.
Rozšíření: Hnízdiště se táhne napříč mírným a chladným pásmem Eurasie a částí severní Ameriky. Ve střední Evropě se objevuje převážně na mořském pobřeží, ale bouře ho zahání daleko do vnitrozemí (podle získal i své jméno). Částečně tažný (III-IV a VII – XI). Nejdříve táhnou ptáci ze Střední Evropy do Středomoří, po nich táhnou ptáci ze severovýchodní Evropy.
Prostředí: Běžně hnízdí na mořském pobřeží. Pravidelně zimuje v koloniích i na vnitrozemských řekách a jezerech. Ve všech ročních obdobích je přelétavý.
Potrava: Jeho jídelníček je pestrý (žížaly, vodní červy, hmyz, drobné ryby, části rostlin, obilí, bobule, odpadky). V hejnech létá za pluhem a sbírá vyorané půdní živočichy, na pobřeží hledá vyplavené ryby a zdechliny všeho druhu, prohledává smetiště, slabším rackům, rybákům a kachnám krade jejich kořist.
Hnízdění: Hnízdí jednotlivě nebo v malých koloniích v počtu 5-50 párů (i v koloniích rybáků a jiných racků) na ostrůvcích blízko vody 1x ročně (V-VI). Na hnízdišti se objevuje již od poloviny března do poloviny dubna a v červenci odtahuje. Hnízdo je nepořádné, postavené na bažinatém podkladu do kterého samice snáší 2-3 vejce (délka 57 mm). Sezení na vejcích trvá 22-23 dnů. Mláďata zůstávají v prvních týdnech života na hnízdě, pak poskakují v blízkosti a čekají na rodiče, kteří jim vkládají potravu do zobáků. Ve třech týdnech života si mláďata začínají obstarávat potravu sami a po 5 týdnech už začínají létat.
Poznámka: Vydává pronikavý křik „gie guija“ připomínající nepříjemný smích, který postupně zesiluje a ke konci až přeskakuje. Varovný křik zní „kijú kijú“.
